Totem v hádankách

štědrost
PoutaVÁ Pozornost ocasních per
s množstvím krásných ok mířících do dálky.
Tu krásu chvostu štědře nabídnutou ber:
temeno, vlasy své, ozdob jimi jak korálky.

intuice
Lehce dosedám, jemně se květů dotýkám,
sosákem propojuji.
V krátkosti života mých dnů je moje síla,
křehce poletuji.
LÍTO Moc mi je, když mizím spolu s kraji.
Jako kukla na svoji metamorfózu čekám.

odvaha
Jak páR GITarových rifů
můj zvučný hlas jasně pralesem se nese:
hlásám své mistrovství světu -
ani list pochybnosti se nezatřese.

oddanost
Sloužím své paní oddaně,
mou paní pravdou nazývám.
K jejím nohám lehNI, TAM LADně
radost na srdci, leč pohled smutný mám.

klid
NOSÍ Bolest, která hlodá až do kosti.
Pevně stojí dál díky předků a celku moudrosti.
Nestydí se, že svou jistou smrt nečeká.
Jen svou posvátnou pomalost vděčně přijímá.

respekt
Odhodlaně a s klidem pluji Ledovým oceánem
a hluboce se těším ze svých darů -
těla zvláštních tvarů,
jejichž smysl hned není zřejmý.
Ač mající zbraň, můžu být bez viny.
StřemhLAV RÁNem i nocí za svým rohem mířím.

síla
Nadlidská strašlivá síla ve středu Země,
bezpečné místo je oheň v mém lůně
ukrytý v jeskyni ve mně.
Střežím jej, ať nikdo mi jej neuKRADne.  

Tato báseň je výrazem úcty k mé osobní životní cestě a byla vytvořena v rámci rituálu proto, aby pomáhala zdolávat strach a budovat důvěru s pomocí sedmi zvířat symbolizujících vlastnosti, které chci v sobě pěstovat: štědrost, intuice (prozřetelnost či předtucha), odvaha, oddanost, klid, respekt a síla. Zmíním ještě jeden z dalších obrazů, který mi k tématu vyvstává: strach je jen nádoba, kterou tvořím já a mé okolí a záleží pouze na mně, čím ji naplním. Před strachem neuteču, ale mohu s ním tvořivě pracovat.

Využila jsem si sama pro sebe terapeutické techniky vycházející z šamanismu – osobní totem, kdy si v místě každé čakry (energetického centra v těle) vizualizuji zvíře a komunikuji s ním. Zvířata mi nepřišla naráz v jedné vizualizaci, ale totem jsem si sestavila postupně během necelých dvou měsíců. Jsou v něm zastoupena zvířata (včetně mýtického), která jsou pro mě osobně něčím sympatická a zaujala mě. Krom zvířat mohou přicházet na pomoc i různé archetypy. Báseň samotnou už jsem potom napsala během jednoho srpnového odpoledne.
O harmonizaci a rozproudění energie v těle skrze čakry se toho můžeme dozvědět dost, přístupnou formou například v animovaném seriálu Avatar. Zásadní je však praxe. Pokud nám slovo čakry zní příliš záhadně a vzdáleně, stačí jednoduše pracovat s pocity a vjemy v konkrétních částech těla a orgánech. Napojit se na své tělo, které v sobě nese všechnu pravdu a moudrost.

První čakra ( znázorňuje se červenou barvou) je kořenová, v místě naší křížové kosti. Zastupuje element země a symbolizuje přežití a bezpečí; je blokována strachy: můj drak sděluje, že bezpečné místo je v mém středu.
Druhá čakra (oranžová) se nachází pod pupkem. Jejím elementem je voda; je zdrojem potěšení, kreativity a je blokována vinou: můj narval sděluje, že je podstatné si odpustit a respektovat sama sebe.
Třetí čakra (žlutá) v místě solar plexu zastupuje oheň a symbolizuje sílu a vůli, které jsou blokovány studem a zklamáním: bizon mi říká, abych nic neočekávala a s klidnou vůlí konala; moudrost je všudypřítomná.
Čtvrtá čakra (zelená) je srdeční; zastupuje energii lásky a je blokována smutkem:
můj dalmatin slouží oddaně pravdě, která není nikdy jen černo-bílá.
Pátá čakra (světle modrá) je hrdelní; představuje zvuk, pravdu a je blokována lží – především sama k sobě: můj tygr přijímá své dary, talenty, schopnosti a s odvahou je sděluje sobě i světu.
Šestá čakra (tmavě modrá) je v místě tzv. třetího oka; zastupuje světlo, vhled a je blokována klamem a iluzí oddělenosti: můj motýl říká, že vše je jedno a propojené.
Sedmá čakra (fialová/stříbrná/bílá) je korunní na temeni a zastupuje myšlenky a čistou vesmírnou energii: můj páv říká, že nelpí na své kráse, štědře ji vystavuje světu a nabízí vícero úhlů pohledu.

Jak se svou životní energií nakládáme, je na každé(m) z nás, ale doporučuji se jí věnovat, protože pokud stagnuje a my jsme křečovitě staženi strachem, očekáváními a mylnými domněnkami, náš život se stává dost smutným, až destruktivním. Nejrychlejší cestou, jak uvolnit pomyslné špunty, je skrze tělo (a pro mě určitě i skrze psaní!) – zpomalit, zastavit se a zaměřit pozornost do těla (dech je k tomu výborný pomocník) anebo se rovnou roztančit. Směle do toho!

,,Můžeme v sobě nosit strach, křehkost a pochybnosti, a přesto být stateční. Překonáme-li falešné protiklady – černá a bílá, buď anebo, tak nebo jinak -, posuneme se ke třetí poloze: propojení protikladů v posvátný svazek. Chceme-li se naučit projevovat jako celistvá lidská bytost, posvátnost má svůj hluboký význam.“ (Mark Matousek: Psaním ke svobodě)