Tématem mého dubnového focení je KLID, který čerpám z rytmů a vůní a visící prádlo na šňůře se stalo výborným objektem. Jako doprovodný text k fotkám mi vyšly říkanky, ale vzhledem k tomu, že jaro je metaforou dětství, přišlo mi to nakonec fajn a koláže jsem s nimi udělala. Navíc jedním z účelů říkanek může být také jakési zklidnění.
Jedno dubnové odpoledne, když Lada spala, sedím na zápraží, popíjím kávu, koukám na pověšené prádlo a myslím na to, jak vždycky tak krásně svěže voní (pokud někdo ze sousedství nezačne na zahrádce pálit a čmudit). S oblečením – které když je na těle, rytmicky nadzvedá dech – si na šňůře pohrával nevyzpytatelný vítr. Všimla jsem si, že jsem náhodou vedle sebe přikolíčkovala čtyři kusy oblečení, které každé patří jednomu členu rodiny. A v tu ránu to bylo tady: pocit všeobjímajícího štěstí a blaha doslova visel ve vzduchu! Naše voňavé čisté prádlo, krásné světlo, barvy, stíny, vzduch, poklidná atmorféra a já najednou půlhodinu ponořená do focení visících hadrů.
Druhý den přišla na řadu várka plyšáků, protože předchozí ráno Lada do bedny s plyšáky načůrala, čímž se jí podařilo mě konečně vyhnat z postele. Tak se alespoň hračky zase po čase vyvětraly.
Ten pocit štěstí při pohledu na pověšené prádlo byl opravdu hodně intenzivní v tom smyslu, že jsem v tu chvíli věděla, že nikde jinde nic lepšího nebude, protože v tu danou chvíli je to úplně nejlepší. Pocit štěstí se vždycky velmi rychle rozplyne, ale co zůstane, je vědomí, že existuje a pramení z mé schopnosti mu jít naproti. A tak mám ty koláže jako připomínku těchto prchavých okamžiků…
Co vám přináší klid?
Font textu koláže: Dancing Script
